Pokud ve vztahu není rovnováha, rozpadá se

Obsah:

Pokud ve vztahu není rovnováha, rozpadá se
Pokud ve vztahu není rovnováha, rozpadá se
Anonim

To, co zde dnes napíšu, jsou odpovědi a znalosti, které jsem dlouho hledal a sbíral. Kvalita partnerství mezi mužem a ženou naplňuje život obou smyslem a obsahem, obohacuje ho a štěstí, které prožívají, pozitivně ovlivňuje své okolí – děti, příbuzné, příbuzné, přátele, kolegy. Úplné partnerské vztahy naplňují naše životy láskou a vděčností

Vztah mezi mužem a ženou

Vztah mezi mužem a ženou, kteří se rozhodnou žít spolu nebo se stát manželi, je vztahem mezi rovnými. Co je charakteristické pro tento vztah? Jak se liší od vztahu rodič-dítě? Je tím ovlivněna?

Rozdíl mezi dítětem a dospělým je ten, že dítě se o sebe nedokáže postarat samo, není schopno nést velkou zodpovědnost, zatímco dospělý je zodpovědný za to, co dělá. Ve vztahu rodič-dítě neexistuje žádná rovnost, protože rodič dítěti dává, pečuje o něj, rozhoduje za něj, je zodpovědný za rozhodnutí a jednání vůči dítěti.

Abychom dospěli, musíme se zbavit dětského pocitu nezodpovědnosti a pocitu, že se o nás ten druhý/oni postarají. Často se však ve vztazích k partnerovi chováme, jako by se o nás měl starat, a pokud se tak nestane, chováme se jako frustrované dítě. Odoláváme přirozenému procesu péče o sebe a neustále žádáme někoho jiného, ​​aby to udělal za nás.

Rovnováha mezi dáváním a přijímáním

Ve vztahu rodič-dítě existuje nerovnováha: dítě závisí na dospělém, matka a otec dávají, dítě dostává.

Ve vztahu mezi mužem a ženou je rovnováha – oba partneři dávají a přijímají stejně. Muž dostává od ženy to, co mu chybí, a dává to, co jí chybí. Žena dostává od muže to, co mu chybí, a dává mu to, co mu chybí. Aby měli naplňující vztah, oba musí být ochotni k vyvážené vzájemné výměně názorů a také musí ukázat, že se navzájem potřebují.

Výměna dávání a přijímání probíhá na všech úrovních – materiální, sexuální, emocionální, mentální, duchovní – je to vyživující síla, která udržuje vztah prohlubováním závazku obou partnerů. Čím více si oba partneři dávají a přijímají, tím silnější je (a bude) pouto mezi nimi.

Být spolu, muž a žena si to vybrali. Jakmile si směnou vytvoří pouto, odloučení se stává obtížným. To je důvod, proč se lidé často bojí dávat nebo dostávat příliš mnoho, protože se obávají, že ztratí svobodu dělat, co chtějí.

Kde začínají problémy?

Partneři přinášejí do vztahu zátěž ze svých rodných rodin, vztah rodič-dítě má dopad na vztah muž-žena. Pokud chce člověk „dávat“svým rodičům, pak to může chtít kompenzovat přijímáním od svého partnera, jako by byl jeho rodičem. Takhle se všechno obrátí vzhůru nohama. Aby člověk napravil situaci, potřebuje se ve vztahu ke svým rodičům „zmenšit“, v tomto vztahu se stát malým, stát se dítětem svých rodičů a ve vztahu k partnerovi „větším“– převzít zodpovědnost za své činy a dávat více.

Už jsem vám řekl, že když jeden partner dává, druhý cítí touhu „vrátit se“, tedy také dávat. Tak dochází k rovnováze a výměně a rozvíjí se vztah. Také si vzpomenete, že když je rovnováha narušena, ze vztahu odchází ten, kdo dostal více. Obvykle je pro nás těžší přijímat než dávat.Ten, kdo dostal, chce oplácet, dávat, a pokud mu to druhý partner „neumožní“, ten, kdo se nemůže odvděčit dáváním, odchází.

Když jeden z partnerů nevědomky požádá druhého, aby byl jejich rodičem, nebo sám převezme rodičovskou roli, rovnováha mezi dvěma rovnými je narušena, a to narušuje rovnováhu ve vztahu. Od muže a ženy, kteří se spojili v partnerství, se vyžaduje, aby toho druhého o něco požádali a zároveň si uvědomili, co mu dluží. Výzvou je zaujmout pozici ve vztahu, kde oba dávají jen tolik, kolik ten druhý chce a je schopen vrátit, nebo dostávat jen tolik, kolik je ten druhý ochoten přijmout.

Tato dynamika vyžaduje hluboké porozumění. Nerovnováha vyplývá z nadměrného dávání nebo nutkavého braní. Tyto vzory pocházejí z rodiny, ve které jsme vyrůstali. Je dobré si pamatovat, že když je nerovnováha příliš velká, vztah se rozpadne.

Jeden příklad

Žena bere svého partnera na terapii, protože měl krátký románek. Během sezení se však ukáže, že žena má tendenci muže opustit při sebemenší příležitosti. Udělala to už několikrát a obvinila muže ze svého chování. Ukáže se, že muž dal do jejich vztahu příliš mnoho a na oplátku od sebe vyžadoval příliš málo. Tendence v jeho chování, posílená chováním jeho manželky, je taková, že se cítí neschopný a nehodný a veškerou vinu bere na sebe. Řešením v tomto případě je, aby žena viděla a odpracovala vztek na muže, který zdědila po své matce. A muž - nebrat na sebe veškerou vinu ve vztahu.

Problémy ve vztazích se začínají objevovat, když jeden z partnerů není připraven ukázat druhému své potřeby a přijímat nebo se cítí neschopný dávat a neochotný to udělat. Problémy také nastanou, když se jeden z partnerů neustále chová jako dítě nebo jako rodič.

Chceme-li ve vztahu skutečně zachovat rovnováhu, musíme být dětmi pro ty, kteří nám dali život, zralými dospělými pro ty, které jsme si vybrali za partnery ve vztahu, a rodiči pro své vlastní děti. Místo toho, abychom si stěžovali, že jsme od rodičů nedostali dostatek lásky, musíme převzít odpovědnost za své místo jako dospělí ve světě a za svou roli rodičů. Pokud jde o rodinnou dynamiku, v životě záleží na tom, co děláme a jak jednáme.

Takže: ve vztahu k našim rodičům jsme my malí a oni velcí; ve vztahu k našim dětem jsme my velcí, oni jsou malí; ve vztahu k partnerovi - jsme si oba rovni.

Pokud se ve zralém vztahu cítíme malí nebo pokud se ke svému partnerovi chováme jako k dítěti, pak je vztah nevyvážený kvůli něčemu, co nebylo vyřešeno v rodné rodině nebo s předchozím partnerem. Nerovnováha může pocházet od jednoho partnera nebo od obou.

Populární téma