Petkana Makaveeva: Tady mi chtěli operovat kyčel, zachránil mě německý doktor prášky

Obsah:

Petkana Makaveeva: Tady mi chtěli operovat kyčel, zachránil mě německý doktor prášky
Petkana Makaveeva: Tady mi chtěli operovat kyčel, zachránil mě německý doktor prášky
Anonim

Legendární basketbalistka Petkana Makaveeva se narodila 4. října 1952. Hrála za týmy "September Glory" Mihailovgrad, CSKA, "Akademik" a "Levski Spartak". S národním týmem získala stříbro z OH v Moskvě 1980, bronz z her v Montrealu 1976. Nechybí ani stříbro z ME v Budapešti 1983 a bronz z ME v r. Clermont-Ferrand v roce 1975. Její velké klubové úspěchy jsou s týmem "Levski" - dvojnásobnou vítězkou "Liliana Ronkhetti" KNK (1978 a 1979) a v roce 1984 také zvedla pohár mistrů Evropy. Jak nyní žije oblíbená fanynka s nejpřesnějším zrakem, vypráví ona sama v rozhovoru pro časopis "Doctor".

Paní Makaveeva, měla jste během své profesionální basketbalové kariéry nějaké zranění?

- Měl jsem částečnou trhlinu achilovky a uzlíky na ní z odrazů a namožení. Byly to hrozné bolesti, nemohl jsem stát na nohou. Nadka Golcheva měla stejný problém. A protože jsme nemuseli přestat hrát, doktor Atanasov nám dal injekce a tak jsme pokračovali. Další velké zranění jsem si přivodil na mistrovství Evropy v Banja Luce v roce 1980. V zápase s polským týmem mě centrální útočnice zablokovala, dala si koleno a překřížila mi stehenní sval. Došlo k obrovskému krvácení, oteklo mi stehno. Novinář Pesho Hadjiyski, ať mu Bůh odpustí, byl s námi na této evropské akci a napsal, že jsem hrdinka. Hrál jsem s oteklou nohou, táhl jsem to, ale musel jsem zachránit tým – nevypadnout z první šestky. No, zachránil jsem den. Ale pak jsem nemohl hrát za "Levski" až do konce roku.

Jak se vám dařilo?

- "Levski" mě poslal do Německa k jejich největšímu specialistovi traumatologovi v té době. Vyfotili mě. Měli speciální stroj, který fotil svaly. Toto zařízení nebylo v Bulharsku dostupné. Když lékař viděl, jaká je situace, za týden krvácení zbavil prášků. Jinak prof. Šojlev mě chtěl nařezat a vyčistit, protože jsem měl zvápenatělé nevím co. Pak bych skončil s basketbalem. Klub mě ale poslal k doktoru Elenkovi do Berlína s dalšími dvěma zraněnými sportovci. Pak jsem pokračoval ve hře.

Třetím vážným zraněním byly zuby. Hrál jsem za národní tým. Stál jsem pod zápasnickým košem. Pak se probila Todorka Nikolova z Plovdivu, ale byla naražená a praštila mě hlavou. V důsledku toho se mi dostaly dva přední zuby. Dr. Popova se chytila za hlavu.

Nechali jste si vytrhnout zuby?

- Ne, zachránili je. Byly zlomeny uvnitř samotné kosti. Pak mě profesor dlouhá léta dával studentům za příklad. Měl jsem dlahu horní čelist a bral jsem jen tekutiny. Za šest měsíců s dlahami v puse se mi vylámané zuby zahojily. Měl jsem štěstí, že jsem si nepřetrhl vazy v kolenou. Že v těch letech nebyl prof. Tony Georgiev, který je nyní opravuje během týdnů. Potom

když se rozejdete, skončíte se sportem

A hrál jsem basketbal 23 let, z toho 15 let v národním týmu.

Měl jste po ukončení závodní kariéry nějaké zdravotní problémy?

- Jediná věc je, že jsem hodně přibrala. Zastavila jsem se na 36 a váhu si udržela deset let. Ale najednou jsem přibrala.

Nedávno jsem byl u Ivana Garabitova a se speciálním režimem jsem zhubl 10-12 kilogramů. Věci se dělají s palmovým sirupem a 10 dny úplného hladovění. Ale tento příjemný sirup vám dodá všechny potřebné živiny, energii a zasytí. Zároveň čistí tělo od toxinů, plaků na cévách, čistí na buněčné úrovni. Dělá se i gymnastika. Není to moc složité. Jako pro důchodce. Jedná se o 5-6 izometrických cvičení, něco jako jóga. Potíte se, ale neběháte. Nejtěžší pro mě byl cvik na záda – lehnete si a děláte pohyby jako savá podložka. Ale udělal jsem víceméně. Podstoupila jsem i masáž kloubů jakýmsi přístrojem. Kdysi jsem nemohl ohnout kolena. Otekly mi kolena a kotníky. Ale teď se cítím velmi dobře. Zákrok jsem podstoupila u pana Garabitova společně s dalšími dvěma mými kamarádkami - sportovkyněmi. Jsem velmi rád. Jsem teď energičtější. Už se v klidu skláním a zavazuji si boty. Předtím jsem se nemohl ohnout. Přibrala jsem 130 kg.

Přemýšlím o další léčbě s Garabitovem po novoročních svátcích. Po prvním hubnutí by měly uplynout alespoň dva měsíce. Chci zhubnout pod 100 kg. Dřív jsem si myslela, že běháním s vnukem ve školkách zhubnu. Ale nestalo se tak.

- Možná některé hormonální léky zpomalily váš metabolismus?

- Ne, jen proto, že jsem se najednou přestal hýbat a cvičit. Řekl jsem si: „Dost běhání! 23 let je dost! Dostal jsem pěkné houpací křeslo, jen jsem seděl, díval se na televizi, četl noviny, knihy. Když jsem se vážil, měl jsem strach. Dobře, že jsem to zhubnul. Už se cítím lépe. Jinak se mi pořád točila hlava, pořád jsem byla ospalá, to jsem nebyla já. Býval jsem tak živý. Řekl jsem si: „Ach, Petkanche! Chytni se!“

A jaký je váš krevní tlak?

- Bylo to velmi vysoké a z emocionálních důvodů jsem to náhle zvedl. Někdy přes 200, tak jsem běžel na polikliniku k džípu, aby mi dal injekce. Třetí den, co jsem pil tento sirup a provedl zbytek procedur, moje krev stoupla ze 150 na asi 130.

Získané hubnutím a čištěním

Je to drahé, ale stojí za to. Navíc mi to vyléčilo kašel. S pročištěním buněk přestal i kašel.

Z čeho je tento kašel? Kouříš?

- Vysvětluji si to prachem, který jsem dýchal v chodbách. Jinak nekouřím ani nekouřím.

Držíte nějakou dietu?

- Tady včera a dnes jsem nejedl nic jiného než hrozny. Zítra budu jíst jen grapefruity a tak budu týden jezdit na ovoci. Člověk potřebuje čas od času očistit své tělo. A já jsem řezník a můžu snídat maso. Ale jíst maso pořád není moc užitečné. Protože to taky není čisté. Nacpou zvířata hormony. Udělal jsem drahou Dukanovu dietu – s masem a saláty – a zhubl jsem pár kilo. Ale pak jsem najednou nahrál dvakrát tolik.

Kterého léku jste fanouškem – oficiálního nebo alternativního?

- Čas od času je kombinuji. Piju bylinkové čaje, ale více věřím medicíně. Kávu jsem zastavil, protože mi Ivan Garabitov řekl, že je lepší jít na čaj a džusy. Chodím profylakticky v roce vyšetření. Platím si však sám, abych nemusel čekat před úřady. Pro jistotu jdu na soukromou recepci. Praktický lékař mi dává doporučení na mamograf, ale stejně tam platím. Může to být méně než žádné doporučení, ale platím. Brzy mám jít na preventivní prohlídku ke gynekologovi. chodím pravidelně.

Jaký je váš denní režim?

- Ráno vstávám v 6 hodin, vypiji sklenici teplé vody, obléknu se a začnu připravovat oběd. Od té doby, co se objevil vnuk, jsem přestal pracovat. V 8:30 mi přivádějí Martincho, kterému jsou nyní 3 roky. Když je hezké počasí, jdu s ním ven. Jsem mezi matkami s dětmi. Je velmi důležité udržovat kontakt s mladými, nadšenými lidmi. A ne se scházet s babičkami, jako jsem já. Zná mě celé okolí - babička Pepa s Martincho. Chodil do jeslí, ale jeden den v jeslích a pak byl tři dny nemocný. Proto se na to dívám.

A když byli vaši synové Stefan a Zlatin malí, jak jste se o ně starali?

- Cokoli řekl doktor Krastev na 14. poliklinice, to jsem udělal. Ale vyrostli z nich zdraví kluci. Vychoval jsem Zlatina v sále "Slivnitsa". Já jsem na tréninku a on je na vedlejší koleji ve vozíku. Když běžím, říkám masérce, ať mu dá mléko nebo přebaluje. Mám radost z paní doktorky Daniely Hartmannové, která byla tehdy týmovou lékařkou a radila mi.

Doporučuje: