Neléčená hypertenze vede k arytmii

Obsah:

Neléčená hypertenze vede k arytmii
Neléčená hypertenze vede k arytmii
Anonim

Byla mi diagnostikována „fibrilace síní“. Příznaky se objevují asi za 4-5 dní, ale na krátkou dobu. Také cítím tíhu v oblasti srdce. Žádám kompetentní a dostupnou odpověď na mou otázku: Co je to vlastně fibrilace síní a co ji způsobuje? Musím na tento stav užívat léky?

O odpověď jsme požádali docentku Elinu Trendafilovou, primářku Kliniky intenzivní a urgentní kardiologie Národní kardiologické nemocnice - Sofie.

Prof. Trendafilová, jaká je diagnóza "Fibrilace síní"?

- Fibrilace síní je nejčastější a přetrvávající arytmie. Vyjadřuje se v arytmických kontrakcích komor srdce v nepřítomnosti mechanické kontrakce síní. Diagnóza se provádí elektrokardiogramem nebo palpací pulzu na zápěstí, které je zcela arytmické. Podle tepové frekvence může být fibrilací síní tachyarytmie s tepem nad 100 tepů za minutu, bradyarytmie s tepem pod 40 tepů/min a normoarytmie s tepem od 40 do 100 tepů/min. Pro včasnou diagnostiku tohoto stavu se doporučuje pravidelné prohmatávání pulsu lékařem nebo pacientem a při podezření na nepravidelný puls EKG, které potvrdí diagnózu.

Jaké jsou příznaky fibrilace síní? Existují nějaké počáteční známky?

- Příznaky mohou být velmi odlišné a jsou určovány především tepovou frekvencí. Při velmi vysoké tepové frekvenci pacienti obvykle pociťují palpitace, dušnost, snadnou únavu při lehké fyzické námaze. Mohou se objevit různé bolesti na hrudi, závratě a nejistá chůze. Podobné příznaky jsou také pozorovány při velmi nízké srdeční frekvenci. Při normoarytmii nemusí mít pacienti žádné příznaky a onemocnění může být objeveno náhodně. Vzácně se vyskytuje velmi vysoká nebo velmi nízká srdeční frekvence s dočasnou ztrátou vědomí, což je vážný příznak a vyžaduje objasnění a léčbu v nemocničním prostředí. Ve zbývajících případech se diagnostika a léčba obvykle provádějí v ambulantních zařízeních.

Co vyvolává vznik tohoto stavu, jaké jsou jeho příčiny?

- Nejčastější příčinou je arteriální hypertenze, zvláště neléčená nebo špatně kontrolovaná. Druhým nejvýznamnějším predisponujícím faktorem je věk – v běžné populaci se výskyt fibrilace síní pohybuje v průměru kolem 2–3 procent. A u pacientů nad 80 let je to přes 10 procent. Dalšími predispozičními faktory jsou diabetes mellitus, srdeční selhání, některá chlopenní onemocnění, např. revmatická mitrální stenóza, ischemická choroba srdeční, obezita, onemocnění štítné žlázy, zánětlivá onemocnění, např. zápal plic atd. Existuje

tři formy tohoto stavu:

Eruptive – náhlá epizoda bušení srdce, která se sama zastaví bez lékařského zásahu a obvykle trvá několik minut až několik hodin.

Persistentní – útoky trvají různě dlouhou dobu a jejich ukončení vyžaduje lékařský zásah.

Třetí forma je trvalý stav.

U zánětlivého onemocnění nebo abnormalit ve funkci štítné žlázy je možné, že se epizody záchvatovitého bušení srdce nebudou opakovat po vyléčení základní příčiny, která k němu vedla. S dalšími predisponujícími faktory, jako je hypertenze, cukrovka a koronární onemocnění, se tato arytmie často v průběhu času opakuje, přičemž záchvaty mají tendenci být častější a déle trvající. V určitém okamžiku může pacient trvale zůstat v trvalé fibrilaci síní.

Prof. Trendafilová, jaké komplikace může tento stav způsobit? Jak se tyto komplikace léčí, stejně jako samotná fibrilace síní?

- Vzhledem k chybějící mechanické kontrakci síně existuje vysoké riziko tvorby trombu v levé síni. Jejich části se mohou odlomit a cestovat krevním řečištěm do periferních tepen paže, nohy, střeva nebo nejčastěji do mozku a způsobit embolickou mrtvici.

Embolická cévní mozková příhoda je způsobena ucpáním mozkové tepny trombem, jehož zdrojem je nejčastěji levá síň u pacientů s fibrilací síní. Následkem je nekróza (odumření) mozkové tkáně vyživované ucpanou tepnou, která je nevratná. Embolické cévní mozkové příhody bývají velké, s vážným postižením pacientů, s vysokou mortalitou a vysokou mírou recidivy – opakované embolické cévní mozkové příhody. Ale hned říkám, že jim lze předejít vhodnou antikoagulační léčbou. Antikoagulancia jsou léky, které snižují srážlivost krve a užívají se perorálně v ambulantních podmínkách. Léčba s nimi trvá celý život. Antikoagulační léčba byla indikována u všech pacientů, u kterých bylo riziko embolické cévní mozkové příhody hodnoceno jako střední nebo vysoké podle příslušných škál stanovených lékařem. Rizika antikoagulační léčby souvisí především s rizikem krvácení, které se může objevit kdekoli v těle, ale

nejnebezpečnější je v mozku

Toto je tzv intrakraniální krvácení. Při diskuzi o antikoagulační léčbě je třeba vědět, že riziko embolické cévní mozkové příhody je vždy mnohem vyšší než riziko krvácení, proto je vhodnější antikoagulační léčba. Bylo prokázáno, že antikoagulační léčba snižuje mortalitu pacientů s fibrilací síní. Moderní antikoagulancia snižují riziko krvácení do mozku. Jejich aplikace je jednodušší. Nemohou být použity u pacientů s pokročilým onemocněním ledvin a vysoce zvýšeným kreatininem. Aspirin a další protidestičkové léky snižují schopnost krevních destiček slepovat se a tvořit tromby, ale jsou účinné v prevenci embolické mrtvice při fibrilaci síní. Ale riziko krvácení je podobné jako u antikoagulancií. Proto se tato stejná protidestičková činidla nedoporučují k profylaxi u pacientů s embolickou cévní mozkovou příhodou. Antistenokardin sám o sobě nemá žádné protidestičkové vlastnosti a je třeba na něj zapomenout.

Další komplikací tohoto typu arytmie je rozvoj srdečního selhání, zejména s častými atakami nebo vysokou fibrilací síní. Aby se zabránilo srdečnímu selhání, je důležité kontrolovat ataky fibrilace síní antiarytmiky, ale pouze v případě, že takové chování zvolí ošetřující lékař. Nebo udržovat tepovou frekvenci kolem 80–100 tepů za minutu, pokud má pacient přetrvávající fibrilaci síní.

Pamatujte si: antiarytmika s sebou nesou vážné riziko komplikací a předepisuje je pouze lékař! Samoléčba s nimi může být nebezpečná a vyvolat nový typ arytmií, z nichž některé mohou být smrtelné.

Doporučuje: