Dr. Tsveteslava Galabová: V 92 % případů matky odcizují dítě otci

Obsah:

Dr. Tsveteslava Galabová: V 92 % případů matky odcizují dítě otci
Dr. Tsveteslava Galabová: V 92 % případů matky odcizují dítě otci
Anonim

V naší zemi jsou tisíce případů ohrožených dětí kvůli jejich zapojení do konfliktu mezi rodiči. Téměř v každém takovém případě je přítomen syndrom odcizení rodičů. Data byla prezentována na celostátní konferenci na téma: „Práva a zájmy dítěte v rodičovských konfliktech a rodičovském odcizení“, která se konala pod záštitou národního ombudsmana. Účelem fóra je vyvinout legislativní iniciativy, které budou naléhavě předloženy Národnímu shromáždění k projednání a přijetí.

Pořadatelem diskuse byl Okresní soud ve Varně a podnět podala soudkyně Penka Hristova z civilního oddělení odvolacího soudu ve Varně. Zúčastnili se ho soudci z okresního a krajského soudu ve Varně, kteří se specializují na práci s nezletilými.

Zde je názor slavného psychiatra na téma odcizení v rodině:

Dr. Galabová, jak vážným problémem je syndrom odcizení rodičů pro Bulharsko?

- Problém je velmi vážný a je umocněn skutečností, že nemáme žádné oficiální statistiky, které by informovaly o tom, jak závažný pro nás tento problém skutečně je. Na celostátní konferenci, která se k této problematice konala 22. října ve Varně pro práva a zájmy dětí a jejich ochranu, byl však zastoupen celý soudní okres Varna, tedy tři soudy - okresní, městský a odvolací, se svými prezidenti a mnoho soudců - zúčastnilo se více než 70 soudců, také soukromí soudní vykonavatelé, právníci, státní soudní vymáhání, sociální služby… Přestěhovali se tam a vzali si pod patronát paní Mayu Manolovou, ombudsmanku republiky, skutečně děsivé údaje. Soudci, kteří se tímto problémem přímo zabývají, zjistili, že je velmi rozšířený a závažný, a ti soudci, kteří se zabývají rozvodovými případy. Poté také dostávají stížnosti, že druhý rodič odmítá vyhovět soudnímu rozhodnutí v části - režim osobních vztahů.

Image
Image

To, co jsme dokázali udělat v první řadě, je definovat, že takový problém existuje, a zahájit boj za právní změnu, která by fakticky zmařila nebo minimálně umožnila takový příkaz jednoho rodiče. Všichni poznamenali, že v Bulharsku je to častěji matka. A soudci uznali, že judikatura skutečně je: děti jsou přidělovány matce, s výjimkou některých výjimečných okolností. A matky jsou v 92 % případů tzv programovací rodič, tj. odcizující rodič.

Bude učiněn pokus získat nějakou statistickou představu o tom, jak velký problém je, protože nyní opravdu neexistují žádná konkrétní čísla. Ale jsem si jist, že každý z nás zná alespoň jedno dítě, které plně nekomunikuje s oběma svými oddělenými, rozvedenými rodiči.

Já jako psychiatr s velkou praxí jsem za ta léta viděl, co se s takovými dětmi děje a jací dokonalí neurotici z nich vyrostou. Jak jsou nejistí, labilní… Byl jsem také odborníkem na takové případy a opravdu jsem v soudní síni poslouchal ošklivá slova jednoho rodiče k druhému. Když říkám ošklivý, myslím tím opravdu ošklivý, opravdu urážlivý. Viděl jsem a slyšel jsem děti, které byly tak zmanipulovány jedním rodičem, že ve skutečnosti celá jejich emocionalita směřuje k vytváření nenávisti k druhému rodiči. A to jsou děti, které vyrůstají na poli nenávisti, v nenávisti k druhému rodiči.

Opakuji, bohužel, častěji je to matka. Bohužel proto, že matka, být povolána dávat život, je na první pohled naprosto nelogické, jít proti vlastnímu dítěti, proti tomu, co s láskou stvořila a dala mu život. U nás je ve vztazích příliš primitivismu, příliš citové chudoby, což je vlastně předpoklad pro vytvoření tohoto syndromu zavržení rodičů. Existuje mnoho skutečně nesmírně milujících, milujících mužů, kteří jsou zbaveni možnosti být rodiči. V praxi se z nich stali dárci genetického materiálu a vyžaduje se od nich pouze údržba. Což je opravdu děsivé!

Jak takové prostředí ovlivňuje dítě?

- Pro děti je extrémně ochromující. Vyrůstají ve špatném prostředí, které je nenaučí ničemu dobrému.

Problém je opravdu obrovský, protože mimo jiné, když tyto děti vyrostou, stanou se dospělými a založí si vlastní rodinu, velmi pravděpodobně si přenesou vzor chování, který viděly, do svých vlastních rodin. A tak se tento problém tisíckrát znásobí.

A jaký je profil již dospělé dětské oběti syndromu?

- Nepřipustil bych, že budu dělat profil, protože přeci jen se psychologický profil dělá metodami psychometriky a dalších specifických studií a testů. Ale děti, které v takovém prostředí vyrostly, které byly naučené nenávidět, které nebyly naučeny respektu k druhému rodiči, jsou nejčastěji ohroženy rozvojem nějaké formy neurotického onemocnění, s úzkostí, záchvaty paniky, fobií, smíšená úzkostně depresivní porucha a generalizovaná úzkostná porucha je obrovská. A vždy mají viditelně známky neuroticismu.

Kromě toho se velmi často stávají čistě psychologicky nestabilními, nejistí si sami sebou, kolísají, toulají se, emocionálně nejsou dostatečně zralí. Někdy mají infantilní projevy. Suma sumárum, problémy, problémy, problémy, na které se ve skutečnosti neumírá, ale určitě poznamenají život člověka špatným způsobem - tj. bez nich by to mohlo být mnohem lepší.

Jak důležitá je otcovská postava pro dítě?

- Postava otce je pro vývoj dítěte nesmírně důležitá. Otec není pouze dárcem genetického materiálu. Postava otce je pilířem naší osobní identifikace, když začínáme dospívat. Otec je člověk, který nás učí překonávat nebezpečí, vypořádat se s nimi, ne se jim neustále vyhýbat. Víš, jak matka chrání a otec tě učí, jak se chránit.

Toto jsou dva různé typy chování, které by zralý člověk měl vidět jako dítě a naučit se je. Otec ukládá limity, je to on, kdo požaduje dodržování pravidel, za cenu toho, že zažije pár „srážek“dítěte. Role otce je tedy nanejvýš důležitá. Pro chlapce je tato role zásadní i při určování pohlaví. Chlapec tedy vyrůstá jako muž a identifikuje se s mužským pohlavím

Image
Image

Tato postava otce je pro dívku také velmi důležitá. Protože přes obraz otce prochází obraz budoucího partnera dívky, až se stane ženou. A až bude tento obraz zničen, rozdrcen, znechucen, popliván, pošpiněn, nebude mít ta malá holčička žádnou původní mužskou podobu, o kterou by usilovala.

Když je škoda způsobená na psychice dítěte urážkou rodiče, ať už je to otec nebo matka, je to jedno, protože obě věci jsou nesmírně nutné, dítě je vždy velkým plátcem. Slova metropolity Jana z Varny, pronesená během konference, velmi přesně vyjadřují tuto jednotu postav matky a otce: „Každý člověk v sobě nese domácí církev: matka je víra, otec – sloup. Jedno se bez druhého neobejde!“

A problém v Bulharsku se ukazuje jako extrémně velký. Soudce z Okresního soudu ve Varně, který na takových případech pracuje, podal krátký výklad, z něhož je zřejmé, že ve skutečnosti jsou instituce, které jsou povolány k provádění těchto soudních rozhodnutí, prakticky bezmocné. Jde o policii, Státní agenturu pro ochranu dětí, část soudních vykonavatelů a soud. Ukazuje se, že když jeden rodič odmítne pustit druhého rodiče dovnitř, vyvolává v dítěti nenávist a odcizuje dítě druhému rodiči, jak řekla, nikdo nemůže nic dělat.

S alimenty to tak není. Pokud alimenty neplatí, je sepsán exekuční titul a problém je vyřešen.

A jak lze tento problém vyřešit?

- Za prvé, s legislativními změnami. Poslanci přítomní na konferenci se zavázali lobovat za přijetí takových změn. Za druhé, s prohloubením soudu, když jsou takové případy, aby se prošetřilo, proč dítě takto reaguje. Nyní podle našeho zákona mohou být děti starší 10 let vyslýchány soudcem. Ale jak už to tak bývá, a soudci to uznali, když se dítě zeptá, s kým chce žít, soud se nehrabe ve studiu problému – proč tak odpovídá. Je to proto, že se to naučilo, nebo proto, že to opravdu chce. Také jsem se do takových případů mnohokrát zapojil.

Pokud se soud zeptá: „Proč nechceš bydlet se svým otcem?“, slyšíte, jak vám 10leté dítě dává řeč jako dospělý. V ústech dítěte se výraz: „Protože můj otec je nezodpovědný“vůbec nespojí. Je to jen vymytý mozek a naučený takto reagovat.

A samozřejmě mnoho dalších opatření, jako jsou změny ve stanovách, rozšíření pravomocí institucí, v souladu se zákonem. Při zjištění podle příslušného pořadí odbornosti Syndrom odcizujícího rodiče by mělo být dítě odcizujícímu rodiči odebráno a předáno na dobu nejméně šesti měsíců druhému rodiči, přičemž probíhají schůzky s odcizující osobou. v přítomnosti odcizující osoby, se kterou dítě již žije.

Ano, jsou i mizerní muži, kteří nic nedělají, ještě více otců, jsou muži, kteří šikanují, jsou muži, kteří bijí, ale bohužel, zejména u syndromu zavržení rodičů, jsou násilníky ve větším procentu ženy.

Vážená společnost, uznejme toto násilí, otevřme oči a přestaňme plivat a hanit slušné muže jen proto, že jsou muži!

Syndrom odcizení rodičů

Parental Alienation Syndrom (PAS) jako termín byl vytvořen Dr. Richardem Gardnerem, americkým klinickým a forenzním psychologem. Syndrom odcizení rodičů (PAS) je forma emocionálního zneužívání vůči dítěti i druhému rodiči. Jde o proces, kdy se dítě nekompromisně obrací k jednomu z rodičů, u kterého obvykle žije, a také se nekompromisně odcizuje druhému rodiči, nekriticky přijímá očerňující, usvědčující, někdy pravdivá, někdy ne, obvinění, že plynou z „hodný“rodič „zlý“. Postupně je vztah mezi dítětem a odcizeným rodičem záměrně ztěžován, dítě na naředěné kontakty reaguje emocionálně a stále více negacemi, až je kontakt zcela přerušen

Nejdůležitější je si uvědomit, že SRO představuje přerušení stávajícího vztahu rodič-dítě, a to ve vztahu k rodiči, který nemá žádné zaviněné chování nebo objektivní překážky kontaktu s dítětem. V útlém dětství se rozvíjejí všechny druhy emocionálních a behaviorálních abnormalit a u těžkých forem SRO to vede k psychóze a sebevraždě. I po dosažení dospělosti potřebuje oběť SRO pomoc, aby obnovila svou přirozenou schopnost dobře se spojit s ostatními lidmi a naplňovat své potřeby

Rodiče postižení PAS jsou „normální“otcové a matky, kteří milují své děti a jsou jimi milováni. Odmítnutí se týká toho rodiče, s nímž dítě nežije ve stejném domě, který nemá rodičovská práva nebo je vykonává společně s druhým rodičem a má nebo měl právo na osobní vztahy

Doporučuje: