Alexej Bachev je psycholog s bohatými zkušenostmi, působil ve strukturách Vojenské akademie a Ministerstva obrany. Od roku 2009 si ale, jak sám říká, splnil svůj dávný sen, totiž – být „volným elektronem“. Nyní podle své metodiky vede tréninkové kurzy zaměřené na tvrdou, ale zábavnou práci každého člověka a odhalování lidského potenciálu. Alexey vám nenabídne jiný návrh pro váš život. Až ho potkáte, počítejte s tím, že utřete „prkno mysli“všem zahraničním modelkám, posadíte se před bílé prostěradlo a začnete žít autenticky. První kroky tímto směrem podnikl jako psycholog v experimentální škole cizích jazyků tvůrce vědy "Sugestologie" Dr. Georgi Lozanova - bulharského vědce světové úrovně (psychiatr, psychoterapeut a neurolog), který vyvinul tzv. tzvtzv. sugestopedie – desugestivní pedagogika.
Zde je několik cenných rad a návodů k dosažení spokojenosti se svým životem a se sebou samými od Alexey Bacheva, který se zúčastnil Semináře o alternativních technikách a svépomocných metodách pro lidi se vzácnými chorobami, který se konal v Plovdiv.
Pane Bačeve, je těžké odhalit lidský potenciál?
- Existuje několik základních věcí o potenciálu. První věc je, že nevíme, co vlastně umíme a umíme. Jakým směrem se potenciál bude ubírat a co vytvoří, je jen na nás. Směr závisí na našem postoji a postoji k věcem. Většina z nás je naučená tlačit potenciál nepříznivým směrem. Obecně pak umírá, vytváří problémy, potíže. Pokud se nám však podaří nepřekážet, alespoň nasměrovat svůj potenciál příznivějším směrem, pak se nám dějí opravdu velmi zajímavé věci. Někteří tomu říkají zázrak, zatímco jiní se mračí, protože nedokážou pochopit algoritmus. A to je ta věc, tyto věci nelze žádným způsobem algoritmizovat.
V této souvislosti je velmi pěkná kniha od autora Paula Václavíka - jmenuje se: "Jak se stát nešťastným bez cizí pomoci". Podtitul knihy zní: „Situace je bezvýchodná, ale ne vážná“. Autor popisuje 14 způsobů, jak se nám daří dělat si mizery. Říká, že v dnešní době není problém být nešťastný kvůli okolnostem, ale účelem této knihy je ukovat si vlastní neštěstí vlastníma rukama. Další velmi zajímavou věcí na potenciálu je jeho danost - zde není závislost na pohlaví, věku, sociálním postavení atd. Obecně náš původní vztah nebyl se společností, ale s nekonečnem. A máme tento vztah – otázkou je, co a jak s ním uděláme.
Jaké jsou hlavní zásady vašeho přístupu k práci s lidmi?
- Obecně platí, že jedním z principů tohoto přístupu je, že když něco nefunguje, neopakujte to, dělejte něco jiného. Protože když opakujeme něco, co nefunguje, budeme nadále dosahovat opačného výsledku, ne toho, co chceme. Pokud chceme získat něco jiného, budeme muset něco změnit.
Nyní vysvětlím o konceptu zvaném psychomapa, který je
současný systém víry
víry, které dávají definice toho, co je skutečné a co není, co je možné a co není, filozofie, co je život atd. Touto mapou se pohybujeme ve svém životě, rozhodujeme se podle ní, organizuje naše zážitky – plní velmi důležitou funkci. První je, že díky tomu je svět pro nás nějak fiktivní a srozumitelný. Pak - to nás tak či onak udržuje celistvé. Jsou případy, kdy se karta rozpadne a lidé pak skončí v psychiatrických léčebnách s exotickými diagnózami, jako je schizofrenie.
Na každé kartě jsou centrální přesvědčení, která organizují vše kolem nich. Velmi častou kartou je přesvědčení „Život je boj“. Zde se mi vybavuje podobenství, které zní: Člověk jde na cestu, jeho cesta prochází pouští, kde se ztratí. Zůstává celé dny bez jídla a vody, na konci svých sil. Vidí oázu, dojde k ní, jde ke studni, protože má velkou žízeň, ale vedle něj stojí drak. Muž se zamyslí, rozhodne se, že ho drak nenechá pít vodu, tak na ni skočí, začnou se válet po písku, bojovat. Nakonec se drakovi podaří od něj odtáhnout a ptá se ho, co po něm chce za to, že ho chytil. Muž mu řekl - "Chci pít vodu" a drak odpověděl: "No, když chceš pít vodu, pij, proč se hádáte?!"
S takovou kartou a takovým postojem k životu není divu, že takoví lidé neustále čelí překážkám, se kterými se musí potýkat, tzn. karta je implementována a
život se opravdu stává bojem
Pokud překážky nejsou vnější, člověk bude předpokládat, že onemocní. Dominantní v jeho životě jsou události a incidenty, se kterými je třeba bojovat, protože to je jeho postoj. A jinak v zásadě žádný drak u studny není, halucinujeme ho obecně. A i když je tam drak, většinou mu nevadí, že pijeme vodu ze studny. Tj. nebojujeme s překážkami, chodíme kolem nich. Většina lidí, když onemocní, začne se řídit zaběhnutým scénářem – přemýšlí o tom, jak budou chodit k dalším lékařům a vyšetřením, jak budou brát nějaké léky, a to se stane. Pokud se rozhodnou nenásledovat tuto cestu, lze udělat mnoho věcí.
A proč tzv. vždy nefunguje? pozitivní myšlení?
- Je mnoho lidí, kteří v podstatě chtějí dobré věci, ale nedějí se jim, protože pro ně na mapě není místo, tzn. ten člověk nevěří, že se mu takové věci mohou stát. Člověk tak uzavírá vnitřní prostor, ve kterém se mohou v jeho životě objevit dobré věci. Proto se tréninky, které se dělají a jsou základem přístupu, ubírají směrem, jak rozšířit hranice této mapy – milimetr po milimetru zvětšovat volný prostor, protože s širší vizí se v životě objevují dobré věci.
Pro Vesmír nezáleží na tom, jaká je naše mapa, on si to uvědomuje. Ukazuje se, že žijeme ve velmi zajímavém Vesmíru, za posledních 30 let se nashromáždilo stále více vědeckých důkazů, které ukazují, že ve skutečnosti nejsme v objektivní realitě, která existuje mimo nás a nezávisle na nás. Mnoho lidí tomu věřilo a že naše myšlenky a činy nás nemohly nijak ovlivnit. Ukázalo se, že vesmír je jako zrcadlo, které tak či onak realizuje naše karty, co mu dáváme. A nikdy nás nenapadne, že tuto realitu lze změnit.
Nezastavujte se nad svými problémy, i když se jim nelíbí, že je ignorujeme. Rádi se jim věnuje pozornost, dodává jim energii. Mnoho vrtání se v problémech a mnoho nashromážděných znalostí vede k budování zbytečně složitého pohledu na problémy. Odtud následuje konstrukce dosti pracných scénářů, kterými se člověk musí řídit, aby našel nějaké řešení. Z tohoto důvodu se ztrácí spousta času. Lidé si opravdu myslí, že musí udělat nějakou grandiózní věc, aby v sobě trochu změnili.
Ve skutečnosti člověk pomalu mění své vnímání světa
není zde žádný recept. Je normální nemít v životě problémy, je normální, že to jde hladce, je normální, že se občas vztekáme.
Jak se vypořádat se strachy, které jsou charakteristické pro dnešní dobu?
- Moderního člověka vždy něco znepokojuje. Když se stane něco špatného, tato starost se rychle změní ve starost a úzkost. Když se také zesílí, stane se z toho strach. Když i on zesílí, vede to k panice. Ta je naopak v šoku, muž už vyčerpal síly. A co je za tím – je klid. Když neděláme dramata, věci se dějí úplněji, emoce jsou velmi skutečné a silné.
V tomto triku, který používám, je spousta smíchu a zábavy. Řekněme, že se něčeho bojíte – dobře, pošlete to třeba do naší obce Strahilovo. Zde se praktikuje koncept sebepředvídání – protože člověk zachytí nepříjemný pocit, který má, a nafoukne ho až do absurdity. Je tu spousta smíchu, ale zajímavější je, že nám během krátké doby dochází hra, která běží roky. V určitém okamžiku tuto hru vzdáváme a otevírá se prostor pro něco jiného.
Karta se stane osudem, když člověk zcela přijme svůj problém. Pokud chcete něco, co jste nikdy neměli, pak udělejte něco, co jste nikdy neudělali – to je další princip. Není třeba vytvářet složité strategie, ale udělejte něco, co jste ještě nikdy nedělali. Jinak máme v hlavě stejné myšlenky, žijeme ve stejném rytmu a stěžujeme si, že v našich životech není žádná změna…
Nesnažte se být pánem svého osudu, srazí vás to dolů. Každá otázka má každou odpověď, jsme zvyklí na diktování myšlenek, na hledání řešení. 1234 genů se změní, když se člověk rozhodne nebo zamýšlí něco změnit – to je vědecky dokázáno.
