Daniel Troev je psycholog a trenér v oblasti emoční inteligence, součást týmu sdružení „Chudno“a spolu s Andrey Ganevem autor manuálu osvědčených postupů pro duševní zdraví. Vystudoval psychologii na univerzitě v Sofii „St. Klimenta Ohridského“a kurzy psychoterapie. Hovoříme s Danielem Troevem o tom, co nám dělá špatně a jak prostřednictvím naší vlastní psychiky můžeme spustit uzdravení v našem organismu.
Pane Troeve, co bychom měli dělat, abychom byli duševně a fyzicky zdraví?
- Aby člověk neměl psychické problémy a neonemocněl, musí dávat pozor na signály, které vysílá psychika a tělo – emoční malátnost, únava nebo bolest. Každý takový signál nám ukazuje, že něco v našich myšlenkách, v našem chápání a emocích, v našem celkovém vnímání světa se musí změnit.
Svým životním stereotypem však posilujeme již vybudované neuronové sítě, náš postoj k okolnímu světu zůstává nezměněn, a tím i naše reakce. I když je psychika při změně podmínek prostředí velmi flexibilní, může i nadále fungovat v reakci na předchozí podmínky. Pak už ale řešení, která byla vhodná pro předchozí situaci, nefungují. Výsledkem je nesoulad našich odpovědí, ze kterých vznikají problémy.
Vezměme si příklad komunikace mezi matkou a dítětem. Když dítě dosáhne věku, kdy by mělo být samostatnější, odmítá dělat to, co mu matka říká. V tomto okamžiku ztrácí nervy, citově se necítí dobře a myslí si buď, že je špatný rodič, nebo že její dítě onemocní. Ve skutečnosti se matka musí přizpůsobit změně dítěte a již s ním probrat, co a kdy je pro něj užitečné dělat. Když matka změní svou vlastní reakci, situace se také vyvíjí produktivně pro obě strany.
Pokud se člověk v životě nedokáže realizovat, může se nepohodlí z této nespokojenosti zvrhnout v nějakou fyzickou nemoc?
- Ano. Když se cítíme nešťastní, otiskne se to do našich neuronových sítí v mozku, jsou pošlapány odpovídající nervové dráhy, které spouštějí odpovídající biochemické procesy. Na náš pocit neštěstí reaguje celý organismus, tělo slábne a dochází k poklesu imunitního systému. Pak to může vést k těžkým nemocem.
Stejný mechanismus nastává, když je člověk vystaven neustálému stresu. Ve stresové situaci zvíře buď bojuje, nebo utíká. U lidí ve starověku byl mechanismus vyjádřen ve fyzické agresi proti nepříteli nebo v útěku před predátorem. V naší době jsou stresory různé a reakce na ně jsou také různé.
Pokud člověk například přijde o práci,
odpověď na boj nebo let lze odemknout. Místo fyzické agrese bude boj vyjádřen hněvem, hádkami, sarkasmem a únikem přes sociální izolaci, depresi nebo nějaký druh závislosti.
Jak přesvědčíte lidi, že není žádná hanba jít v případě potřeby k psychoterapeutovi nebo psychiatrovi?
- Chodit k psychoterapeutovi a psychiatrovi jen kvůli těžkým psychickým problémům a nemocem je zastaralý stereotyp. Souvisí to s mylným přesvědčením, že návštěva psychoterapeuta je zdlouhavý a bolestivý proces, který zahrnuje vrtání se v minulosti, roky hledání problémů. Vývojem však prošly i samotné psychologické metody. V současné době máme jemné, rychlé a účinné metody, kterými si člověk rychle obnoví duševní rovnováhu. Jsem vyškolen a praktikuji krátkodobé metody v psychoterapii. Jsou založeny na přirozené schopnosti člověka vyrovnat se s okolnostmi. Tento proces snadno zvládne psycholog, který hraje roli katalyzátoru přirozených možností člověka a zaměřuje svou pozornost na řešení.
Pokud věříme, že se nám v životě nedaří, že se nám stále dějí věci, že jsme nešťastní, stane se to skutečně naší realitou. Pokud ale změníme úhel pohledu, pak se otevírají všechny dveře k řešení situace. Pak pochopíme, že jsme silní, naše vědomí se vyjasní a naše podvědomí začne pracovat na nových frekvencích.
Co jsou krátkodobé terapie a jak dlouho skutečně trvá vyřešení duševního problému?
- Moje praxe i praxe jiných psychologů ukazuje, že výsledku lze dosáhnout v průměru za 3-5 setkání. V individuálním případě to může být po jednom setkání, může to být po deseti. V naší terapeutické práci se zaměřujeme na rozvinutí osobního potenciálu - na
přirozená schopnost každého člověka povznést se nad okolnosti
Spoléháme na kreativní myšlení, na absurditu, na humor, na to, že člověk změní svůj postoj k situaci a jeho omezující, negativní vzorce myšlení. Ve skutečnosti pomáháme mozku budovat nová nervová spojení, a tak se vymanit ze vzorců negativního myšlení.
Když člověk ve svém životě udělá něco neobvyklého a absurdního, začne prožívat jiné emoce, mít jiné myšlenky. Tyto různé pozitivní emoce a myšlenky nastartují další fyziologické procesy, které zcela přirozeně nastartují léčebné procesy.
Západní člověk je zvyklý brát pilulku na každou bolest a očekávat, že problém zmizí. Často to ale nevyjde. Proč?
- Protože pacient musí také věnovat pozornost svému duševnímu životu, svým myšlenkám, chování, které z těchto myšlenek vyplývá, emočním reakcím. Protože lékem vyléčíme pouze symptom nebo bolest v jedné části těla. Je to krátkodobě úspěšná strategie, ale neřeší problém. Fyzické příznaky jsou často signálem, že něco v našich myšlenkách, v našem způsobu života je potřeba změnit. Když se chceme uzdravit na fyziologické úrovni, musíme ovlivnit i psychiku.
Starší generace si pamatuje tvůrce sugestologie prof. Dr. Georgiho Lozanova. Pro něj sugesce nabízí člověku velmi lidský postoj lásky, porozumění. Jen díky takové komunikaci dosáhl Lozanov uzdravení z alergií a kožních nemocí a v případě vážnějších nemocí, jako je schizofrenie a epilepsie, dosáhl ústupu příznaků a zvládnutí nemoci. Na základě svých zkušeností dospěl k závěru, že
v psychice lidí jsou zakódovány
různé varianty léčebných procesů, které je prostě potřeba stimulovat. To, co brání přirozeným léčebným procesům, jsou naše přesvědčení a postoje, že některé nemoci jsou nevyléčitelné. Ale v terapeutickém procesu můžeme pouze prostřednictvím rozhovoru překonat omezení, která jsme si sami na sebe položili, abychom dospěli k přesvědčení, že léčení je moje zodpovědnost. Protože proces hojení čeká jen na to, aby mohl začít.
Takže léčebný proces lze řídit pomocí psychoterapie
- To je docela možné. Dobrých výsledků dosahujeme u pacientů, kteří mají různá kožní onemocnění, kteří trpí nevysvětlitelnými bolestmi hlavy nebo těla. Psychologické metody jsou velmi užitečné i u autoimunitních onemocnění. Dosažením harmonického stavu jedince se hasí projevy velmi závažných onemocnění. Náš tým proto zahájí konkrétní výzkum vlivu psychiky na léčebné procesy. Za měsíc nebo dva to spustíme tím, že nabídneme pomoc lidem s fyziologickými chorobami.
Pokusíme se našimi terapeutickými metodami, změnou myšlení a chování, vyvolat u těchto lidí léčebné procesy. Pacienti někdy spontánně dosahují úžasných výsledků při léčbě a sdílejí, že se zázračným způsobem uzdravili. Ve skutečnosti uzdravení není zázrak, který se děje z neznámých důvodů, ale může být vědomě vyvolán.
