Speciálně pro MyClinic nám Petr Válkov – doktor klinické psychologie, poskytl svou publikaci „Zvládání hněvu z psychologické a křesťanské perspektivy“. Dr. Valkov je hlavním odborným asistentem psychologie na Thrákské univerzitě ve Staré Zagoře, členem Společnosti psychologů v Bulharsku a Bulharské křesťanské lékařské asociace.
"Věnujte pozornost tomu, jak se ve starověkých písmech neříká "Nezlobte se", ale "Zlobte se, ale bez hříchu" - vysvětluje psycholog. – Všichni duševně zdraví lidé zažili ve svém životě hněv. Význam „Hněv se, ale bez hříchu, ať nezapadá slunce nad tvým hněvem!“, je tento: když se člověk spravedlivě rozhněvá, měl by se uklidnit, dokud slunce nezapadne. Je to nutné, protože tento hněv se může snadno změnit v delší a trvalejší nenávist a tím se proměnit v těžký hřích. Někdy hořkost způsobená nesprávným činem nebo urážlivým slovem nepřestane vařit v duši. To platí zejména v případech, kdy dojde ke skandálům v rodině, mezi přáteli, v kostele nebo někde jinde. Čím déle zůstáváme naštvaní, tím více nás přepadá nenávist a tím méně je pravděpodobné, že se uklidníme a správně vyhodnotíme situaci. I kdybychom měli pravdu, neusínejme s pocitem vzteku, protože z nás mohou udělat zločince,“varuje Valkov.
Prožívání hněvu nám umožňuje postavit se za své zásady a tyto emoce mají také informační hodnotu. Například smutek nás informuje o ztrátě, strach - o ohrožení a hněv nás varuje před nespravedlivým zacházením nebo jednáním… Podle Bible Bůh prožíval i hněv. Ale je spravedlivý a spravedlivý, zaměřený proti zlu, které lidé páchají. Měli bychom se zlobit, když lidé zapomínají na dobro a nedokážou překonat zlo. Bible uvádí řadu příkladů spravedlivého a spravedlivého hněvu. Hněv není vždy hříšný, protože je někdy spravedlivou odpovědí na zlo. Velmi často je však hříšná, destruktivní: když je vyprovokována naším sobectvím, když se rodí z naší pýchy, když podněcuje neochotu slyšet spravedlivé poznámky a výtky a když vyvolává zločinné úmysly. Hřešíme, když si svůj hněv vybíjíme na lidech, kteří nenesou vinu za událost, která ho spustila, když si budujeme vnitřní hněv, který vede k nespokojenosti a zášti, když nevhodně reagujeme na situaci, která nám způsobila hněv tím, že se soustředíme na osoba, a ne na problém. Takto člověku působíme fyzickou nebo duševní bolest nebo újmu.
Jak zvládat své negativní emoce
Za prvé: zaměřit se na řešení problému
„Pocity ovlivňují myšlenky a myšlenky ovlivňují pocity. - Valkov pokračuje v komentáři.- Ve stavu hněvu je vědomí zakaleno a myšlení je tunelové. To znamená, že myslíme pouze jedním směrem, aniž bychom viděli alternativu. Proto je třeba ovládat pocity! Bible nás učí ovládat své pocity: „Hlupák otevřeně dává najevo, že je naštvaný, ale prozíravý člověk své urážky skrývá…“Neměli bychom se rychle rozhněvat, dokud k tomu nejsou skutečné důvody. Proto, i když se nám zdá, že máme vážné důvody ke vzteku, je užitečné si situaci ještě jednou promyslet, protože ve svém vzteku můžeme říkat nebo dělat věci, kterých budeme později do konce života litovat. Zde může pomoci technika „napočítat do 10“nebo „udržet doušek vody v ústech“, než zareagujete nebo zasáhnete v rozzlobené situaci. Tady si vždy vzpomenu na příběh o dřevorubci, který se vrací z lesa a vidí krev po celém domě, pes je od krve, miminko není slyšet. Rozhodne se, že pes zabil dítě a v návalu vzteku ho zastřelí. Jakmile ale výstřel dozněl, uslyšel dětský pláč, našel dítě a vedle něj ležela mrtvola vlka. Takže si uvědomí, že pes zabil vlka, aby zachránil dítě, ale bohužel… hněv se ukázal být silnější než rozum. Se svým hněvem se můžeme vypořádat správným způsobem: soustředěním se na řešení problému, nikoli na problém samotný. Pokud problém vyžaduje, abychom se postavili druhému člověku, mělo by to být provedeno zodpovědně, nespěchat, abychom mu ublížili a uráželi ho. Proto svým pacientům vždy radím – útočte na problém, ne na lidi! Pokud musíte toho člověka pokárat, udělejte to s pochopením a sympatií! Podělte se o své pocity, svou úzkost, svůj hněv! Dobře si svá slova promyslete, použijte vhodný a sebevědomý tón. Pokorná reakce snižuje sílu vzteku. A to urážlivé slovo vzbuzuje ještě silnější hněv…“vysvětlil psycholog.
Hněv není jen emoce, ale také biochemická reakce, uvolňuje se adrenalin, stoupá krevní tlak, vysychá hrdlo, objevuje se energie ve svalech… Jsme připraveni se bránit nebo zaútočit. Studie různých emocí od Levinsona, Ekmana a Friesena ukazují, že srdeční frekvence je vyšší u negativních emocí, jako je hněv, strach a smutek, než u pozitivních emocí štěstí a radosti. Hněv má vyšší teplotu kůže než jiné emoce.
Setkání s milovanou osobou také zrychlí tep, ale mnohem rychleji bije srdce pouze hněv. Hněv má obrovský vliv na fungování kardiovaskulárního systému. Vzpomínka na chvíle, kdy jsme cítili hněv, snižuje účinnost čerpání srdce o 5 bodů. A to ukazuje, že hněv způsobí vážnou ránu srdci. V hněvu dochází k přívalu krve do paží, takže jedinec je připraven k útoku. Tato emoce je charakterizována rychlým srdečním tepem a zvýšenou hladinou hormonů, zejména adrenalinu, a proto člověk často podniká extrémní akce.
Tady má Bible pravdu: „Hněv zabíjí blázna. A zášť zabíjí hlupáka“…
Mimochodem
Je to hněv, který útočí na imunitní systém. Podle Bistra Tsenové, vedoucí laboratoře „Psychologie práce“v Národním centru pro ochranu veřejného zdraví, je pět minut hněvu pět hodin nedostatečné imunitní ochrany. Experimentální studie dokazují, že kvůli pěti minutám vzteku máme sníženou imunitu a narušený „Imunoglobulin A“ve slinách. Tj. dýchací cesty, které jsou bariérou pro všechny viry a mikroby, jsou zcela nefunkční… A ještě jedna věc, velmi důležitá - bylo prokázáno, že hněv škodí zdraví více než kouření a špatný cholesterol…
